Čundr Sedlčany-Dobříš - předtáborový

Během 1.-2.května 2008 jsme uspořádali předtáborový čundr vedoucích a praktikantů, kteří na táboře budou působit. Cílem bylo seznámení a teambuilding všech vedoucích, kteří na tábor pojedou.

     Bohužel, byť akce byla připravena a dlouhodobě naplánována, nakonec se jí zúčastnila silnější polovina táborového štábu - z 16 vedoucích a praktikantů pouze 10.
     Moravští účastníci dojeli do Prahy ve středu večer. Sraz byl ve čtvrtek ráno v 7.50 na Andělu, odkud v 8.10 odjížděl autobus do Sedlčan. Zde jsme se nakonec všichni v 9.30 sešli v počtu 9 lidiček (TM, Standa, Dan, Barryk, Kuba, Pavel, Ondatra, Honza, Bulhar). Vyrazili jsme na tábořiště, které jsme obhlédli. Pak jsme zakempovali pod lesem nad tábořiště, kde jsme zahájili první část porady.
     Po hodinové diskuzi jsme vyrazili dál přes Koblihový les na vrchol Hluchá u Vítěže nad Sedlčany a pak k sedlčanské přehradě, kde jsme uspořádali společný oběd. Každý si uvařil, co měl a skoro 2 hodiny jsme pokračovali v diskuzi.
     V 15.49 měl dorazil do vlakem do Sedlčan Zdenda, který ranní sraz poněkud zaspal. A tak jsme uhasili oheň, tábořiště vrátili do původního stavu a vyrazili mu naproti. Od nádraží nás nohy nesli do nedalekých Příčov, respektive k monumentu bývalého větrného mlýna, kde pokračovala třetí část porady. V 17.45 jsme se rozloučili se Standou, Pavlem a Ondatrou, kteří vyrazili zpět k autu a do Brna a v sedmi lidech jsme zakempovali na nedalekém tábořišti nad Musíkem. V nohách jsme za ten den měli něco kolem 14 km. A to jsme netušili, co přesně nás čeká druhý den. Sluníčko příjemně hřálo a po obloze se tua tam proběhl nějaký mráček.
     Po přespání na tábořišti jsme se nasnídali a kolem 8.hodiny ranní vyrazili na další cestu. Cílem bylo projít si krajinu od Sedlčan k řece Vltavě, abychom měli snažší možnost určit jednotlivá místa a úkoly celotáborové hry. Vydali jsme se do Nalžovic a po lehkém doplnění pitné vody, jsme v Nalžovickém Podhájí urazili 20.km celkového trasy a vstoupili do překrásné oblasti Albertovo-Drbákovských skal. V 11.00 jsme již odpočívali na nejkrásnější vyhlídce nad Vltavou. K poledni jsme přes Křepenice překročili Vltavu na Cholíně a pokračovali po žluté turistické směrem na Veselý kopec u Mokrska, kde je významná rozhledna. Cestou jsme dali hodinovou obědovou pauzu a pak hurá směrem na vrchol a rozhlednu, z níž byl překrásný výhled na celé Střední Povltaví, Sedlčansko, Novoknínsko a Příbramsko. Jenže to jsme zmerčili, že se nad Brdy žene nějaká jarní sprška, která nám opravdu 2x poctila svou přítomností a nepotěšila svou vlhkostí.
     Ten den jsme však už měli v nohách přes 25 km a rozhodli se dorazit do cíle, kterým byla zastávka autobusu na Dobříši, ještě tentýž den. Cesta Chramištskými a Stržskými lesy byla nekonečná a my počítali každý kilometr. K tomu přispěla i nepřesnost ve značení, kdy turistická modrá značka měla odlišné vzdlánosti jak po stejné trase vedoucí cyklostezka. Mimoto nás sužoval déšť, který ovšem naštěstí 4 km před Strží přestal. Ponča šla opět do batohů a batohy na záda. Nohy některý připomínali spíše sebetrýznění, protože ne všichni tak dlouhý pochod očekávali. O to větší a příjemnější bylo, když jsme dorazili do Staré Hutě u Dobříše. Pak už šlo o to pouze "doťapat" na zastávku. V 18.15 jsme tak nastupovali do autobusu směrem do Prahy.
     Ten den jsme zvládli ujít přes 33 km během 10 hodin. Odečteme-li 2 hodiny přestávek, ve formě obědové pauzy, nákupů a kochání se krajinou, tak to dělá 33 km za pod nějakých 8 hodin, což je pěkný průměr více jak 4 km za hodinu. Vzhledem k těžkému terénu a několika opravdu nepříjemným úsekům prudkého stoupání a klesání, to považuji za velmi dobrý výsledek. Mimoto, jsme rád, že společné úsilí opravdu splnilo svůj účel a účastníci se opravdu poznali. Škoda jen, že se nezúčastili všichni organizátoři tábora.

Pohlednice z čundru

     Fotečky k akci najdete v naší oddílové fotogalerii.