Lanovíkend Výšky & hloubky Chlum u Srbska (6.-7.9.2008)

Shlédli jsme „Jak poslat tatínka do polepšovny“, lana a lezení nás doslova uchvátili. Hrdě jsme se vydali vstříc velkému dobrodružství a v koutku duše jsme doufali, že nás klaustrofobie a akrofobie nepostihne.

     V sobotu kolem 10. hodiny jsme dorazili do Srbska. Přijeli jsme vlakem, pekelným strojem od soudruhů z SSSR i moderní nákupní taškou na kolečkách v modré barvě. Po tom, co jsme se zuřivě snažili rozpomenout na jména známých tváří a zapamatovat si jména nová, jsme vykličkovali silničkou do kopce, odbočili na cestu mezi slunečnicemi a zaparkovali v šípku. Vyložili jsme materiál a přesunuli jej pod odhalený ropovod Družba. Po vybalení všeho možného i nemožného materiálu nám byl náš omyl vyvrácen, trubky zde byly nainstalovány speleology pro pověšení lan k výcviku jednolanové techniky. U "trubkového trenažéru" začalo krátké seznámení s lany, karabinami a dalšími lezeckými pomůckami. Krátce po poledni jsme zavítali do temného podzemního světa. Prolezli jsme systém Srbských jeskyní o délce zhruba 1200m a důkladně se zašpinili, pokochali jsme se krásami podzemí. Každou zastávku při prolézání jeskyní provázel poutavý výklad pana Karla Ryšánka, předsedy místní speleologické organizace. Na denní světlo jsme vylezli po třech hodinách jako prasátka. Pokračovali ve výcviku na "trubkovém trenažéru", na programu byl výstup po laně pomocí prusíků a slanění pomocí osmy, kyblíku či brzdy STOP. Poté byly veškeré moderní lezecké pomůcky prohlášeny za ztracené a udělali jsme krátký exkurz do lezeckého pravěku. Účastníci si vyzkoušeli, jaké pohodlí poskytuje sedák oproti slanění v tzv. Dülferově sedu a zkusili další improvizované způsoby slanění či sestupu strmého terénu, tyto již přežité a velmi nepohodlné způsoby slanění lze využít v případě nouze nebo ztráty materiálu. Den se chýlil ke konci, sbalili jsme materiál a za soumraku jsme se přesunuli kyvadlovou dopravou ruským vozítkem dolu k řece do horolezecké ubytovny, "Srbárny". Přes počáteční problémy se sháněním dřeva se povedlo rozdělat oheň, opekli se buřty a slečny připravily gulášek. Všichni jsme plni dojmů a unaveni zalezli do spacáků buď na velké půdě, nebo pod hvězdným nebem.
     Ráno jsme se probudili všichni pod střechou. Snídaně, která byla více než vydatná a dokonce luxusně teplá, nám zaplnila žaludky a dodala potřebnou energii. Přijelo další postarší vozítko, tentokráte české výroby. Oba, téměř veteráni, byli naloženi až po střechy materiálem, batohy i človíčky. Nastal přesun účastníků k lomu, proběhlo proškolení v první pomoci zdravotnickým záchranářem, probrány byly život ohrožující stavy a každý účastník si vyzkoušel v praxi resuscitaci na „Andule“, která měla podobu spanilého svalovce Ambumena. Došlo na předvedení zdravotnického materiálu a na dotazy účastníků. Z lezecké části semináře bylo v programu slanění na dno lomu pomocí brzdy STOP a následně trénink na trenažéru v lomové stěně ve výstupu po laně pomocí blokantů a přechodu do slanění. Vzhledem ke zhoršení počasí a časovým možnostem se nestihli vystřídat ve šplhání do výšin všichni, ale akrofobii překonali všichni. Vyvrcholením nedělní části kurzu byla simulovaná nehoda, která měla ověřit využití teoretických znalostí a praktických dovedností z dopoledního školení. Účastníci ve dvojicích měli poskytnout první pomoc nalezené lezkyni po pádu z výšky na zem. Všude bylo plno krve a naše lezkyně byla skutečně k smrti bílá. Po záchraně „mrtvolky“ jsme zabalili materiál a rozjeli se ke svým domovům.

     Poděkování za akci patří Karlu Ryšánkovi, předsedovi ČSS ZO 1-06 - Speleologický klub Praha za umožnění prohlídky Srbských jeskyní a poutavý výklad (viz http://speleo.kuk.cz/), Matěji Hříbalovi, ze zdravotnické záchranné služby TransHospital Řevnice, za odborný výklad první pomoci a předvedení zdravotnického vybavení a Tomáši Chlebečkovi za přípravu a lektorování celé lezecké části kurzu.

     Děkujeme i všem známým a přátelům, kteří nám byli ochotni svěřit lezecký matroš.

     Fotečky k akci najdete v naší oddílové fotogalerii.