Projekt SURVIVAL 2008: Úvodní survival L-1 (27.-29.6.08)

Úvodní survival byl vlastně takovým testem dovedností. Cílem bylo vyzkoušet teoretické survivalové (i tábornické) znalosti účastníků v praxi.

     Z původního počtu čtrnácti přihlášených účastníků se na akci dostavilo nakonec jen deset lidí. Někteří z Pražské a Brněnské školy reálné sebeobrany a ostatní, kteří si cíleně vyhledali informace o projektu na internetu. Sraz na nástupišti v Hlinsku byl plánován na 18:00, bohužel vlak z Prahy přijel se zpožděním a proto jsme vyráželi z Hlinska až v 19:30.
     Přesunuli jsme se do blízkosti obce Svratka, kde jsme si na kraji lesíka připravili přenocování. Po krátkém posezení, kdy se každý z účastníků představil a pověděl, co si představuje pod pojmem „survival“ jsme šli spát. Karimatka, spacák, celta – prostě klasika.
     Noc byla klidná, ráno byli všichni v rámci možností čilí. Nejdřív jsme museli vyprázdnit batohy, Mike si zkontroloval, jestli máme potřebné vybavení, upozornil nás na nedostatky.
     Potom byly odebrány potraviny všem, kteří si donesli nějaké vlastní. A Mike nám popsal situaci: Šíří se nebezpečná nákaza, přenáší se osobním kontaktem. V okolí obce Svratka se nachází pět (původně jich mělo být sedm) táborů pro pomoc obyvatelům. Máme se rozdělit do pěti dvojic a prozkoumat tábory, každá dvojice jeden.
     Takže jsme se losem rozdělili do dvojic, každé připadl jeden tábor k průzkumu. Dvojice dostala dvě mapy a jeden balík vojenského jídla na jeden den. A už jsme mohli vyrazit na cestu.
     Od teď už budu popisovat, jak se s akcí poprala naše dvojice, tj. Mizi a Kuba ?
     Vylosovali jsme si stanoviště, podle mapy jsme zvolili azimut k prvnímu záchytnému bodu a vyrazili jsme. Na první stanoviště jsme šli dlouho, protože jsme hodně bloudili. A nakonec jsme zase strávili spoustu času prohledáváním okolí. Asi po hodině jsme našli kontaktní osobu a od té jsme dostali za úkol uvařit chutný čaj z přírodních produktů ?. A samozřejmě se ho pak i napít. Takže jsme neotáleli. Já šel natrhat bylinky, zatímco Kuba rozdělával oheň. Čaj se nám uvařit povedl a dokonce ani nebyl chuťově nejhorší. Zde jsme se ale dozvěděli, že musíme projít všechny stanoviště po směru hodinových ručiček.
     Takže jsme vyrazili k dalšímu. Cesta nám opět trvala dlouho, protože jsme se museli vyhýbat civilizaci a tudíž jsme museli obcházet obec Svratku velkým obloukem. Osobu na tomto stanovišti jsme ale našli rychle a tak jsme se mohli pustit do dalšího úkolu: Stavění přístřešku.
     Jakýsi přístřešek jsme zvládli postavit za rekordních pětadvacet minut. K dispozici jsme měli pouze přírodní materiály a provázek, který jsme ale nakonec nevyužili.
     Cesta na třetí stanoviště byla vcelku svižná, šli jsme po cestách. Já (Mizi) jsem už ale začínal cítit chodidla a hlavně „milý“ otlak na malíčku. Stanoviště leželo u rybníka, kde ale byla spousta nezúčastněných osob a tak jsme při usilovném „vyhýbání se jim“ téměř minuli náš další kontakt. Úkol nás oba zaskočil. Měli jsme postavit plavidlo, na kterém bychom mohli přepravit jedno z našich zavazadel po hladině rybníka tak, aby zůstalo suché. Takže jsme chvíli přemýšleli a Kuba dostal nápad, vyřešit to klasickým vorem. Odběhli jsme do lesa a vrátili se s kládama, které jsme svázali padákovou šňůrou a zpevnili menšími klacky. A vida, batoh doplul k cíli suchý.
     Přelepili jsme náplastmi otlaky a škrábance a vyrazili jsme za dalším úkolem.
     Ten nám byl sdělen předem. Na tomto stanovišti jsme totiž měli nějak odeslat SOS zprávu na vzdálenost asi 1,2 km. Cestou na toto stanoviště nám už občas ujely nervy. Zvlášť pak přímo na místě, když selhala morseovka předváděná pažemi. Vylepšili jsme ji proto ještě držením papírů v dlaních. Ukázalo se, že bílá je vidět přece jen o hodně líp. Za chvíli se za kopcem objevil modrý kouř z dýmovnice, což byl pozitivní signál. Naše zpráva byla přijata.
     To nám dodalo sebevědomí a vyrazili jsme k poslednímu stanovišti. Ale ouha. Cesta mezi stanovišti 3 a 4 vedla nebezpečně blízko obce. A tam jsme nemohli, tudíž jsme ji museli nějak obejít. To nám zabralo spoustu času a já se začal ztrácet v mapě. Po chvíli jsem byl úplně dezorientovaný. Kuba ale pořád věděl, kudy jít. Sice jsem nevěděl, jestli si je jistý,ale musel jsem mu důvěřovat. Nakonec jsme došli (skrz golfové hřiště ?) na cestu, která nás dovedla k vytouženému cíli. Tam ležel na zemi člověk. Stěžoval si, že je mu špatně a bolí ho noha, že prý šel a upadl. Nohu jsme mu zafixovali klackem (bohužel špatně) a odnesli jsme ho na cestu. Tam už pookřál, řekl nám, že jsme úspěšně prošli poslední zkouškou. Ke stanovišti dorazil i Mike, se kterým jsme ještě šli kousek pěšky a pak nás odvezl na místo, kde jsme měli přenocovat. Tam už seděli u ohýnku všichni účastníci. Dojedli jsme ještě zbytky jídla ze stravní dávky a každý pak zhodnotil celou akci. Téměř všichni kritizovali to, že byly dlouhé vzdálenosti mezi stanovišti (proto jsme taky byli jedinou dvojicí, která prošla všechny). To byl ale záměr, protože survival je o práci pod tlakem, ve stresu, v neobvyklých situacích.
     Druhá a poslední noc byla příjemná, protože jsme byli vyčerpaní. Ráno jsme dojedli zbytky potravin a vyrazili k nádražím. Část šla do Hlinska a část do Žďáru nad Sázavou. Já patřil do té, co šla do Žďáru, a tak jsem si mohl dopřát na kraji města velkou porci dobré zmrzliny ?.

Uvodni survival 2008

     Fotečky k akci najdete v naší oddílové fotogalerii.